DNES SLUNCE ZAHOŘELO ŽHAVĚJI.

Jan Vrba

DNES SLUNCE ZAHOŘELO ŽHAVĚJI.
Dnes slunce zahořelo žhavěji a neskrylo se za mraky, paprsků setbu vhodilo v hněď probuzených lích a všechny stromy změnilo v bělostné oblaky pro včelí šum a smích. Modř nebes hluboká je, nemá dna a výškou výská nad lesy – van, pýchou její probuzen, motýlí křídla zdvih’, v poddoubí škádlí podléštky, s loňskými listy hraje si a tančí po větvích. Kraj přilétlými ptáky naplnil se toužením a nadějí, v něm každá haluz rozkvetlá zakrývá krásný hřích, i řeka tesknit přestala a zasnila se raději úsměvně o mořích... Dnes slunce zahořelo silněji, a země se mu oddala před zraky všech a bez výhrad ve vzduchu prohřátém, dřív než jim modrá dálka hor svatební lože vystlala zlatem a brokátem. 37