I SKÁLY BÁSNÍ.

Irma Geisslová

I SKÁLY BÁSNÍ.
Prachovské ční k nebi šedé stěny smaragdovým hájem zastíněny, dívám se k nim vzhůru do jasna, a co zřím, toť báseň překrásná. Divné báje nad roklemi vanou – vítám je v svou mysl rozervanou, naslouchám, co zní to do jasna... a to šumí báseň překrásná. Cítím v srdci hlodat staré boly, slza mží jak rosa na topoly, ale z chmur se vznáším do jasna, a co cítím – báseň překrásná. Nezpomínám; doba s vánkem míjí, dýšu přírodě a poesii, v rozkochání zírám do jasnajasna, a co žiju – báseň překrásná. [7]