POHLED NA KRKONOŠE.

Irma Geisslová

POHLED NA KRKONOŠE.
Srdce mé tluče neklidně, zrak sem tam těká plaše – jsou to přec vlny Krkonoš, obrovské horstvo naše? Jak vás má duše pozdravit, sšeřená dobou dlouhou? ničím, než slzou vděčnosti, a touhou, vroucí touhou! Vidím vás jenom z daleka, hory, ach hory krásné, a všecka krůpěj krve mé nad krásou vaší žasne. [75] Malebně mocným obrysem vkresleny do obzoru kupíte v zenith oblohy na horu velehoru. Vnadně vám splývá na boky háv černých lesů všady, skalnaté vrchy posety ssutýmíssutými zámky, hrady – – Ve vonném vašem ovzduší pohádka jará skvétá: Pravdou jak, žertem sloužily otčině skutky kmeta... Nemohu víc než stojíc tu podobna němé soše v pohnutí vzdychnout, živ vás bůh, velebné Krkonoše! 76