LÍPY V JESENI.

LÍPY V JESENI.
Rudnou, siví,siví lípy naše, suché listí padá k zemi, není šero smaragdové, šumuplné pod větvemi, – rudnou, siví lípy naše. Umlknuli ptáci v lipách, kosi, drozdi, pěnkavice, uletěli na jih smavý, sladkých zpěvů není více, – umlknuli ptáci v lipách. Není v lipách už tak milo, pošmourno je; vítr hvízdá, srážeje kdes od vrcholku opuštěná ptačí hnízda, – není v lipách už tak milo. [157] Přece mám vás lípy ráda, vždyť pak není vaší vinou, že vám lístky sežloutnuvše s miliony jiných hynou, přece mám vás, lípy, ráda. Lípy naše, lípy krásné, bora táhne s pluky mraků, bylo by vás věčná škoda – odolejte severákuseveráku, lípy naše, lípy krásné! Ach, mně je tak smutno, lípy, kdo ví, kde mně konec bude, až se opět zazelená vrchol váš i tráva všude – ach, mně je tak smutno, lípy. Lípy, rcete, co je člověk? bují, roste, kvete – zmírá, bez oddechu, bez úkoje... srdce se mi žalem svírá! Lípy rcete, co je člověk? 158 Lípy naše, stůjte pevně! ještě pak, až na noc dlouhou bouřlivé mé srdce usne, se vším bolem, se vší touhou... lípy naše, stůjte pevně!