Zamilovaný.

Zamilovaný.
Kolikráte předěšeno, zarmouceno, potěšeno bylo srdce od mnohé! často bylo jemu mílo; často v malé chvíli bylo příliš zase ubohé. Brzy děvče modrovoké ťalo v srdcy přehluboké rány trpké milosti; brzy zase štěbetavé, tu zas jiné černohlavé ponoukalo k žádosti. Tuť zas mladé, skotačivé, veselé a dovádivé vyloudilo plesání; tuť zas dívka boubelatá, roztomilá, mladá, zlatá způsobila vzdychání. Často zase krásná ňádra vzdychajícý, plná jádra, podjala mne k toužení; tu zas děvče s krásným okem po mně hodilo; tu skokem v srdcy vzrostlo dychtění. 37 Však jak minuly dvě nocy, bylo po milostné mocy, bylo srdce svobodné; vesele sem sobě zpíval, jako jindy sem se díval na divčičky podvodné. Teď však cosy srdce moří, vnitřní plamen lásky hoří, nedá v nocy ani spát; v srdcy pálí, srdce souží, po ní jediné jen touží, o ni vždy jen hledí dbát. O jakž se v mé duši dělo, co sem tebe, krásná Bělo, zahlídl sedět v zahradě! stromy květem posněžené, srdce láskou opojené: tolik krásy v hromadě! Sličnosti se rozvíjely, ptácy znovu krásně pěli, na tvá ňádra padal květ, právě rajské potěšení; kyž se nikdý nepromění! nebem zdál se být mi svět. 38 Od toho pak právě času vaší krásy, vaších hlasů nevšímám sy divčičky; vaše sličná, mladá líce nejsou pro mne pěkná více – s Bohem buďte holčičky! S. Hněvkovský.