Blaženost.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Blaženost. Vojtěchovi Nejedlému.
Nechť tě v pyšném letuNechť tě brachu! v pyšném letu štěstí zlaté dohoní, sláva jasně osloní: já se směji všemu světu, s milou Jelou samosedě u besedě. Kdyby za ni dával dosti klénotů mi drahých král: zdabych oně za ni stál? – Nemá král té lahodnosti, co já s Jelou, v trůnu lůně na koruně. Nebuď štěstím tobě toho, kdo je slávou rohatý, vysoký a bohatý, kdo má sluh a jmění mnoho, kdy sy zlíbí, divně kouká, hřmí a brouká. 64 Cžasto v panském domě chodí nevidomě po tobě, v černé smutek podobě. Cžasto tam se péče rodí, co tě v nocy ze sna budí, mele, trudí. Což mně po tom? – zdaž jak růže spanilého děvčete pěkné líce nekvete? – Med-li sladší dáti může, nežli usty pěkná Jela, libá včela? – Co? kdy poví: Slave, tebe, víc než sebe miluji, věrnost tobě slibuji: jdi a projdi zem y nebe, mášli koho podobného blaženého. Jaroslav Puchmír.
65