Pavouk a Moucha.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Pavouk a Moucha. Bájka.
Práva někdy jsou, jak pavučina: brouk se proráží, a moucha bývá vinna. Viděl sem, jak nad mým oknem v letní době,době osačil se pavouk, tenkou sobě pavučinu zrobě, do niž chytal, popustě se s hůry, drobné mušky, komáry a můry. Až tu, nevěda nic o zradě, brouk se v slabé octne závadě. Pavouk hned se vzchopí; však skrz sýť pozvolí pryč jemu jíť; pak se v koutě pouloží znovu, k pilnějšímu přichystav se lovu. Nedbaje nic na hrozného pouka, chroust se pustí za příkladem brouka.brouka, za ním hned se čmel a vosa šinou, slabou sylným letem trhnouc pavučinou. Trpělivý strážník v malý čas zrádné ponapravil sýti zas. Tuť y moucha, vidouc, bezevší že kázně čmel y vosa prolitují, sprostila se bázně, ne tak opovážlivá, jak hloupá, nemyslecy, že se zhoupá, vlitla chutě do sýtí, a uvizla v nich za perutě. 73 Po niti hurtem po ní pavouk kvapne, až ji zlapne. Darmo škvrčí, blud svůj ohlašuje, příkladem se brouka oběluje: pavouk mouše, zaobale ji a kouše, pozabžučí: „Mocnějšího na světě slabší nosyt musý na hřbetě.„hřbetě.“ Na také kdy právo umlknouti musý, pouk ji zmučí, vycucá y zdusý. A. Puchmajer.