Nevděčná dcera.

Nevděčná dcera.
Slůnce se zatmělo strašlivou nocý, hrůza se spojila s podvodnou mocý; kroupy se sypaly, rachotil hrom, vichrové lámali z kořene strom. Bouřceby ušel, by ušel zlé zvěři, stareček blížil se k rozmilé dceři, jídlemby skrotila žížeň a hlad, chuďátko okolo krku jí pad. „Proč sy se starečku přiblížil k městu? nadčesradčis mohl uspořit dalekou cestu; co ti zde, mluvila dceruška, dám? takových hostí já neráda mám.„mám.“ Bože! ach Bože! což dceruško činíš? starečka bídného potupně viníš? Ach! ach! což neznáš již tatinka dnes, který tě malinkou na rukou nes? Který tě lahodil, radostně kojil, hedbávím odíval, hostiny strojil; kterýby život y duši byl dal, by tě, můj zlatoušku, spokojně vdal? 68 Bože! ach Bože! mé rozmilé dítě, v jaké sy podvodné upadlo sýtě? zde je ten dům, zde ten, nezbedná, sál, kde sem já panoval, volně jak král. „Ha, ha, ha, chudero! ty jsy zde pánem? kde jsou tvé pokoje? kde jsy zde stanem? bohatý opravdu mocný jsy chlap, nemaje místa, bys na hnoji skap.„skap.“ Pro všecky svaté! co v starosti zkusým! jako pes po lidech žebrati musým, že sem dal dítěti se vším svůj hrad, moří mne nahota, moří mne hlad. Strašlivá nemoc mé probíhá žíly, nohy již klesají, ubývá sýly, starostí třese se každičký oud: popřej mi, popřej mi nějaký kout. „Příliš kdo v mladém se raduje věku, v prašivé starosti třeba mu léku. V domu mém starečku nemůžeš být: můžeš jen, můžeš jen dáleji jít.„jít.“ 69 Leje se, vichrové bořejí domy, strašlivá nebesa rachotí s hromy. Pro Boha, dítě! ach, pro Boha přej, abych měl v chlívě s tvou čeledí skrej! Ha, slyš! jak mstícým se třeskotem nebe,nebe dohání dceruško k pohnutí tebe. Pro Boha, dítě! ach, pro Boha! nech, abych sy v kutlochu s tvými psy leh! „Nebe se raduje, lítají blesky, strašidla burácý, svítí se hesky: čistého svědomí, pročbys se bál? můžeš jít, můžeš jít starečku dál.„dál.“ Bože! ach Bože! ty nezbedné dítě, v jaké sy satanské upadlo sýtě? když sem tě lahodil, hedbávím kryl, rozmilým, zlatinkým otcem sem byl. „Mění se časové, mění se mravy; chycení ptáčkové skloňují hlavy. V radosti mohu teď svobodně žít: netřeba bubláka při sobě mít.„mít.“ 70 Ha, slyš! slyš rouhání strašlivé nebe; ohnivým plamenem zhladí Bůh tebe.tebe, nemine, nemine, bídná, tě trest, horoucý peklo tvou odměnou jest. „Klej sy jen chudero, abych se vztekla, o nebe nestojím; co je mi zpekla? táhni, ať anděl tě posylní sám, syce tě fenami vyštvati dám.„dám.“ Potvoro pekelná! ještěrčí plémě! kyž tě Bůh vyplení z poctivé země! kyž ti to, tolik žes spáchala vin, kyž ti to odplatí jedinký syn! Vzhledni, ach! na tuto šedivou hlavu, sraz mi ji, sraz mi ji, jestli sy v stavu, za všecku, dračice! krvavou péč vbodni mi, vbodni mi do srdce meč. Pravil, a trhaje vlasy sy z hlavy, proklínal manželské, otcovské stavy, nemoha, nemoha mluviti dál, bolestí, jakby byl přimrzlý, stál. 71 Nyní mu slzyčky plynuly s očí, krvavé kapky tvář poctivou močí. Láska je na světě pára a dým; dítě! ach, s otcem cos činilo svým? Smrtícý žalost mi sevřela duši, oči tě nevidí, neslyší uši. Pro Boha, dítě mé! – hrozý ti snad – hrozý – ach! stareček bezsebe pad. Strašlivý po nebi křížil se bleskot, skály se pukaly, rachotil třeskot; hůře a hůře bil třepícý hrom, do domu dceřina udeřil v tom. Plamen se s hltavým praskotem zdvihal, žravý blesk s bořícým hromem se stihal, vůkol a vůkol lid podmanil strach, všecken hrad strávil hrom v popel a práchprach. Po dnes to místečko zakleno leží, kdokoli zhlídne je, pádem pryč běží, srdce mu puká a vaří se krev, kletba zde straší y nebeský hněv. V. Nejedlý.
72