Oda na J. K**.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Oda na J. K**.
Žádná, milý bratře, v světě sláva nevylíčí zlého svědomí. Krásné tváře, čest a panská práva neudusý zlých psot vědomí. Darmo vinný skrýt se usyluje, darmo leze v svatou hazuku: svědomí zlé pouště navštěvuje, lapá vinné za ruku. Byť měl člověk vzáctný zlaté hory, šarlatem byť tělo odíval: nač mu zlato? nač mu panské dvory, by tím mrzké činy ukrýval? Tryskem, jak blesk, za vinným se honě v patách kráčí neospalý trest; po moři jeď, bujného řeď koně: svědomí ti katem jest. Vyhlašuj se slavnou učeností, hvězdám rozkaž vyměřený běh, oděj srdce mužnou odvážností, najdi nové Ameryky břeh. Ať ti vypínají hrdé čelo zámky bujně k nebi vyhnané; lahůdkou krm rozmazané tělo, tělo světu poddané. 86 Ha, slyš! vítězy slyš! zbraně bouří, vítězné tě volá trouby zvuk, leť, o v bitvu leť! patř, město kouří! lid se svíjí, poufázoufá v množství ruk, hůř než Alexander, plný zůřivosti obrať světy v mrtvou poušť a prach. Muč, bí, udatně smrť nevinnosti, potomkům jsa věčný strach. Mnohomnožství lidí krev ať teče, rozkoš hovadskou ti působí: O předc, neujdeš předc zlého meče, svědomí se tebe osobí. Ej, což myslíš; že snad hrdá sláva, že snad krása drahých klenotů, vyličujíc mrzké činy, dává v palácy ti jistotu? Ctnost jen svatá, ctnost jen s nevinností pokojem tvé srdce ukojí. Byť hrom houkal sevší zůřivostí: smělosti mysl čistou ozbrojí. Kde ctnost: v chaloupky y do paláce, spokojenost se rovně loudívá, otrokům ctným oslazuje práce, s králem dobrým přebývá. V. Nejedlý.
87