Mudrák hrnčíř.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Mudrák hrnčíř.
Mudrák hrnčíř, který ví, jak se působějí čáry, co má za moc kapradí, též co z černobejle páry. Čím se zahánějí můry; nač jsou klokočové kůry. Co ví, jaký oučinek kouzedlnická mají slova; Víví y moc všech bylinek; jak se vábí noční sova. Cytovati umí čerty, volat z pekla napoberty. On a čtyří chlapícy vyzvavše se na hrad pustý, duchové kde ďáblícy v svůj čas burácý a šustí. K svatému tam Kryštofovi volali: dej zlaté lovy! Napřed vymalovali kolo tříkrálovou křídou; pak se křížem žehnali, kropili se všickni třídou. Rozsvítili tři hromnice, třesouce se co zymnice. 99 „Kryštofe! vždyť čerty znáš, největší jsy zevšech svatých, pod svou mocý všecky máš: poručporuč, ať moc nesou zlatých; vyslyš každého z nás žalmy, bychom mohli řícy: dal mi!„mi!“ V tom se rozlihl blesk a hřmot, velmi hrozné burcování. Po těle jim všem tekl pot od velkého hulákání. Všickni zůstali předc klečet, nepřestavše žalmy bečet. Hrůza veliká a strach; vstávaly jim vzhůru vlasy, jakby sypal na ně prach, neb je bral čert za pačesy. Škřipět bylo slyšet zuby, sotva otvírali huby. Vůkol kola, jako sud, bylo slyšet chrastit cosy. Každého tu přešla chut, poptati se: já řku, kdo sy? Již se tři dni namodlili, vyzáblí až celí byli. 100 Právě z pekla s pytlem šel, zaslechli již cynkat zlato. S penězy již v tom čert chtěl, přichystav sy je již nato: když se hrnčíř honem ohlídl, čímž y několik slov prohlídl. Ubohý jsy hrnčíři; dlouhého ti přeji zdraví, v zlatě bídný handlíři! nevíš, pravidlo co praví: kdo jen jedno slovo mine, v čertových že rukou zhyne? Tu hned za živa ho vzal zrovna ubohého zkola. Nazad sy ho pevně dal, vesele sy zpíval, hola! Hrnčíř ale vždy nevrle zpíval ouve a jemrle. Přes doly a přes hory, přes palouky, lesy, pole, přes města y přes dvory točil se s ním stále v kole, přes skály y řeky, moře, na jeho nic nedbav hoře. 101 Všecky všudy zjmenoval světice y všecky svaté; při tom čertu sliboval, víc že nechce mince zlaté. Začal krleš, krleš zpívat, mohl se každý na něj dívat. Když ho nosyl přes lesy: nesu tebe přes strniště. Přes města zas: víš, kde sy? vidíš tamto mraveniště? Když ho nosyl přes rybníky: nesu tebe přes žejdlíky. Musylo mu arcy být v rukou čertových as teplo. Veliký strach musyl mít, co ho neštěstí tak kleplo. Mněl, že s ním již do propasti, do pekelné letí pasti. Druzý zhlídli, jak ten vrah chtěl vzýt kůži jejich druhu; hnedky obklíčil je strach; nešlo jim tam hrubě k duhu. Pročež nastavili nohy, leželyť jim v hlavě rohy. 102 MysliliMyslili, až jednoho poodnese domu sobě, že vzýt přijde druhého: jemu dnes a zejtra tobě. Pročež ženy, dětiděti, máteř, modlily se pořád páteř. Štěstí, velký ochránce, bylo jest to pro hrnčíře, že jest měl dva růžence, na krku tři škapulíře. Protož neměl práva k němu; chtělť jen trochu vybrat jemu. Když se ho dost nanosyl, až jej samo omrzelo; chudák se ho naprosyl, že vše outrpnost s ním mělo: chtěl již čert mít jednou fajrum; pročež letěl skočné štajrum. Toho času právě byl v Milířsku trh na pekáče, když ho zrovna postavil zponenáhla na ucháče. Tu se sešlo cosy lidí, divili se, co teď vidí. 103 Lid se díval na ten div, jako na novíčká vrata. Každý řekl, že jaktě živ nevzhlídl toho zlého kata. Ale čert prchl v malé době; hrnčíř teprv oddechl sobě. Hned se každý známý ptal: kam a odkud byla cesta? Co on od té počty dal? jakáž také sjezdil města? On kdy na hrncých tak stojí, počal: „Krajánkové moji! Právě v skutku není žert, věřte, prosým, skušenému, když sy pádí s někým čert; není nic co věřit jemu. Nežádejte od něj peněz, by vás také on tak nenes. Velké dává svědectví Kulišova kapitola, v starožitném proroctví, jak čert často zpívá hola. Radč se mějte na pozoru, by vás nevzal též na horu. 104 Příkladů jest kolik set, co jen pobral Advokátů; Živý příklad máte zdet, by ste nechali dukátů. Panů víc sy nevybírá, on y hrnčíře sy zbírá. Kdo má zvláště krátký duch, neb je drobet choulostivý; nemůželi cýtit puch, nebo jestli jest bázlivý. Medle pravím, vy, nastojte! zdaleka se čerta bojte! Ve dne v nocy chcy teď radč ucháče a mísy tvořit, nežbych čertu pro nic zač měl se dáti mořit, kořit. Bych vás všechněch čerta zbavil, ročně chcy zde kázat:kázat:“ pravil. Dixi. S. Hněvkovský.
Básně v knize Sebrání básní a zpěvů 2:
  1. Oda k Bohu.
  2. Trest neposlušnosti.
  3. Na Václava.
  4. Na Pánka.
  5. O Lichváři.
  6. Na Lakomce.
  7. Běla.
  8. Jele tesknost po jaře.
  9. Zamilovaný.
  10. Vlk a jehně.
  11. Chlouba kohoutí.
  12. Na doktora Hůrku.
  13. Ladino přenocování.
  14. Na babku.
  15. Na svodnicy.
  16. Májová píseň.
  17. Pes a Vlk.
  18. Na hrdinu Boleslava.
  19. Zpěv žencův.
  20. Bohyně Moda.
  21. Blaženost.
  22. Poupě.
  23. Moudré předsevzetí.
  24. Nevděčná dcera.
  25. Pavouk a Moucha.
  26. Na opilce.
  27. Učený.
  28. Přemožená žádost pomsty.
  29. Oda Šebestyánovi Hněvkovskému
  30. Dlouhý a krátký čas.
  31. Vilím a Vlada.
  32. Na lékaře Vraha.
  33. Na Budína.
  34. Hrobní nápis na žvavou ženu.
  35. Hlemejžď a zajíc.
  36. Spokojený Sedlák.
  37. Na Minku.
  38. Mládek a Jela.
  39. Oda na J. K**.
  40. Tesař a Merkur.
  41. O Orfeusovi.
  42. Dívka a Zrcadlo.
  43. Na N* a P*.
  44. Oda o velikosti Božské.
  45. Třidcátý první den měsýce prosynce.
  46. Budička.
  47. Na Advokata J**.
  48. Na Lilu.
  49. Na Míčku.
  50. Mudrák hrnčíř.
  51. Na Bělu.
  52. Janek.
  53. Housenka.
  54. Pole.
  55. Na Galatu.
  56. Na doktora Moříka.
  57. Na P***.
  58. Oda o nepokojnosti duše z prozřetedlnosti božské.
  59. Vrána a Liška.
  60. Přítel.
  61. Přemysl Ottokar.
  62. Liška bez oháňky.
  63. Pomláska.
  64. Žaludek a oudové.
  65. Vděčný syn.
  66. Na zamilovaného.
  67. Běla kvílícý.
  68. Na Lilu.
  69. Mravency a Kobylka polní.
  70. Vnislav a Běla.
  71. Věk pastýřský.
  72. Na lékaře N.
  73. Na správce Hlupáka.
  74. Na Tonku.
  75. Mužský kříž.
  76. Na Bartouška.
  77. Otázka.
  78. Na ošklivou Nanku.