Vrána a Liška.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Vrána a Liška.
Na vysokém dubě, držíc sejra v hubě, paní vrána seděla, sejr svůj snísti hleděla. V tom ho liška ucýtivši honem z doupky běžela, a se k vráně přiblíživši tuto řeč jí držela: 115 Jakž jsy pěkná, sestro zlatá! jakž sy všecka hezoučká! žlutá, modrá, kropenatá, červená y běloučká! Kdybys hlas jak peří měla, tuťbych tobě věřit chtěla, že jsy nejpěknější ptáček v naších lesých ohniváček. – Vrána, jíž ta marná chvála,chvála pravdivá se býti zdála, chutě zazpívati chtěcy, sejra z huby pustila, jehož liška uchopěcy, takto k vráně pravila: Ne tvůj, sestro, hlas a peří, ale sejr mi mile voní. Pochlebníku kdo co věří, věz, že pozdě bycha honí. Po druhé ty majíc sejra, střež se lišky hůř než vejra. A. Puchmajer.