Poupě.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Poupě. naNa B*** S*.
Viz mé děvčátko toto poupátko plané růžičky! kterak zavřené, v jedno spojené má své listíčky. Celé tenounké, barvy bělounké, sličné stkvělosti, vršek zarďuje, z své se raduje v světě bytnosti. Ach, což nyní zřímzřím, bdímli, čili spím? poupě jme se mřít! lístky klesají, krásu svlékají, bolest na to zřít! 66 Vpustiž v srdce své, milé děvče mé, příklad z poupátka: dřív než přijde noc; z krásy jistá moc svlekne děvčátka. Tak sy řícy dej: mně teď lásky přej, žijíc v mladosti! brzy můžeš zmdlít; potom budeš žít prázdna radosti. Jozef Rautenkranc.