Mravency a Kobylka polní.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Mravency a Kobylka polní.
Mravency jsouc hospodáři, lační nikdý nebyli. Jednou při slunečné záři žíto v zýmnězýmě sušili: prška jim je byla nějak zamočila. Kobylka tam polní přiskočila; že pak toho času nebylo již v poli zrna ani klasu, (nevědouc sy jiné dáti rady, neb ji hnětly hrozné hlady) prosyla jich, by se nad ní slitovali, trošičku jí žíta dali. PročpaksPročpaks, řkou jí: v letní době nenanesla špíže sobě? „Času, odpoví, sem málo měla, neb sem celé líto v jednom pěla.„pěla.“ Ti jí nato: tohoť„tohoť jest nám věru líto! Cos sy tedy vyzpívala v lítě, skákej zatím v zýmě milé dítě.„dítě.“ A. Puchmajer.
154