Třidcátý první den měsýce prosynce.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Třidcátý první den měsýce prosynce.
Dnes se rok již dokonává, poslední jest jeho den. Takť čas běh svůj vykonává; přejde rok a krátkýco krátký sen. Minul opět jeden rok: ubyl k mému cýli krok. Jako lampa dohořívá, tak se také krátí čas.čas, léto jedno docházývá, brzo máme nové zas. Jak jen po roku rok jde, tak se blíží konec zde. Jednomu tam štěstí přálo, dobrým vším jen oplýval. Vše, co sladko, při něm stálo, v štěstí stále chodíval; za stůl prostřený jen sedl, dobře pil a dobře jedl. 94 V rozkoších své živil tělo, stoje, chodě vždy jen pěl. Dal sy, co jen hrdlo chtělo, radostí všech dosti měl, při veselích všudy byl, spolu jedl a spolu pil. Mnozý v chudobě vždy byli, křížův všech jen měli dost. Statků předce nenabyli; pokoj byl jích vzáctný host; mnohokrát y také snad hubený je soužil hlad. Nikdý žádných veselostí neužili, nýbrž psot; v těžké prácy s kyselostí zalíval je trpký pot.pot, těžce dělat musyli, zlého předc dost zkusyli. Jiný ctnosti nenáviděl, snad se zlého dopustiv, málo utěšení viděl Boha s očí vypustiv; hříchu snad se neboje, sám se zbavil pokoje. 95 Dobře, blaze, svatě tomu, nevinnost kdož zachoval! jenž ne k vůli ledaskomu dopustil, by panoval nadním hřích, ctil vždycky ctnost, dusyl k zlému náklonnost. Však již všem nám rok zas minul: jak, jak sme jej ztrávili? Kyž byl žádný nezahynul! takbychom mu pravili: Dobře čiň, jak můžeš moc, prácy daruj den y noc. Mášli zle se milý brachu! tlačíli tě chudoba, neměj žádného předc strachu; změní tvá se žaloba; neb jak větřík přecházý, tak se změna nacházý. Važ sy nadevšecko času: neb nic není dražšího. Božského pak slyše hlasu, učiníš se většího, než ten, jenž v tom hledá čest, když moc statků pánem jest. Prokop Mart. Kučera.
96