Liška bez oháňky.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Liška bez oháňky.
Ten, kdo všudy vleze, k všemu přičichne, tentam y přijde, kde se upšichne. Kdysy běžíc liška namlsaná vpadla z kurníčku v nepostřehlou líčku. Zas se vymkne, strachy hnaná, ale bez oháňky, kusá, paní Rusá. Tak to neštěstí jí zamstydilo, že již dýl žít nemožná jí bylo. Což sy počne teď? to když ji žere, tento chytrý zámysl před se bere;bere: Svolává hned odevšad své tovaryšky, rovně, jako sama chytré lišky. 139 Radí: by sy jednou usmyslily, s ocasy, jichž prej, se dost již nanosyly, víc se nevlekly, ale radč je sobě usekly. Nač nám, dí: ten ocas? což nám platí? Vždyť jen mezy nohama se chatíhatí. Kdyžto liška lesem běží; daremně jen těží,těží. Slyšíc jedna, co ta radí komolá: Kusá sestro! zavolá, Jestliže se vám tak vidí, proč se Jemnostpaní stydí? A. Puchmajer.