II. To staré Budějovice jsou,

II.
To staré Budějovice jsou, To staré Budějovice jsou,
jak na dlani v rovině leží. Poznáš je, brachu, už z daleka po černé, vysoké věži. Tam na ochoze každou noc hodiny hlásný troubí, a dole mládenci s pannami se vodí pod podloubí... A v městě nejedna hradební věž a bašta dosud stojí, a jeho milost biskupská tu residenci má svoji. Na kašně, na velkém náměstí, rek Samson lva tam rdousí – ba, chodci toho zápasu sotva dnes povšimnou si. 8 Blíž řeky klášter, založen Přemyslem Otakarem. Tam černou zřít Pannu Marii na zázračném obraze starém. A v hradbách, kol řeky, nejedna dělová koule vězí. Teď ptáci hnízdí tam ve střílnách a v máji voní tam bezy – – Ba, mnohou staré město to válečnou přežilo bouři! Dnes rozkvétá a v jeho ruch tovární komíny kouří. Kdys mnohý tu proslulý zrodil se muž, k němuž lid vzhlíží v pýše – Tak Jírovec, Plachý a Šuselka, jenž psal nám „z té německé říše“. Tu biskup Jirsík na věky zanechal památku světlou, a Zátka k slunci zved’ ratolest, bíle a růžově zkvetlou. 9