IV. Co mi to vítr pozavál

Karel Dewetter

IV.
Co mi to vítr pozavál
Co mi to vítr pozavál
od Země do modré výše? Oh, tak jen u nás rodná mez mátou a žebříčkem dýše!
Oh, tak to jen voní s našich luk a se strání a s polí, kdy šípek zahoří při cestě a klasy kdy v slunci se drolí. A jaký to teď snivý šum probouzí v srdci něhu? To šeptá vlna našich vod a sítí našich břehů – – A zas ten táhlý, dumný vzdech, jenž tklivě zní a jemně – – To ke mně lesů ševelem má rodná mluví země. 135 Zdravím vás, věže starých měst, dědinek omšené střechy, zdravím vás, hory i roviny, žehnám vám, moje Čechy! 136