VIII. Chtěl bych svou písní zachytit,

Karel Dewetter

VIII.
Chtěl bych svou písní zachytit,
Chtěl bych svou písní zachytit,
můj kraji, tklivou tvou krásu, tvých lesů chorál, zpěv tvých vod, a šepot tvých travin a klasů.
Dumavý klid tvých pahorků i mlčenlivost tvých plání, pasáčků písně, zvonce stád, i píšťal žalování. Stříbřitý svit tvých rybníků, jichž rákosí tajemně šumí, jak by tam hudec tlumeně hrál tu nejtesknější, již umí. Zapadlou slávu tvých zřícenin i měst tvých pohnuté zvěsti, božích muk zkazky a kapliček i křížů na rozcestí. 24 Tvých bílých dvorů selanky, jež vřava světa míjí, tvých kostelíků, zvoniček a hřbitůvků poesii. Tvých vísek sivé chaloupky, tak milé, betlémsky prosté, kde na střechách z došků hnízdí čáp, a mech kde s netřeskem roste. Veselou skočnou starých dud i zvonů tvých jímavé hlasy – och, vše chtěl bych, kraji můj, zachytit svou písní na všecky časy! 25