STUDENTSKÁ LÉTA.

STUDENTSKÁ LÉTA.
Jak sladce teskný, milý sen ta šumná studentská léta! Dosud mi na ně v mysli mé přemnohá vzpomínka vzkvétá. A tak se vidím jako dnes, mladíček vlasatý, bledý, jenž moudrost ssaje dychtivě z vyschlého prsu vědy. Oh, co jen to všecko pan profesor učeně z kathedry brebtal, co žvatlal tam všelikých moudrostí, na něž se nikdo ho neptal! A trestem hrozil a maloval hned pětku do notýsku – Věru, z té moudrosti pro život málo si odneseš zisku! 75 Co noc se nad knihou nakláníš, a přísná panna věda víc a víc tebe zapřádá ve svoje vlákna šedá. Však jednou, než se naděješ, kdos strhá ty pavoučí sítě – To prstíkem udělá růžovým líbezné, okaté dítě. Kdys večer potkáš „ji“ v podloubí a začneš snít o jejích očích, o rtíků pučícím poupěti, o stužce ve vrkočích... A rázem se věda tvá rozplývá, jak sluncem lavin tíha – Ty poznáš, že spanilé děvčátko nejsladší světa je kniha. Knížečka lístků růžových, vázaná do hedvábí, jež, sotva že’s ji přečetl, znovu a znovu tě vábí. 76 A tak si milých těch knížeček slušný pak přečteš počet – však mnohá hned s počátku zklame tě – i zavřeš ji – aniž jsi dočet’... 77