III. Hle, tam už Země v noční stín

Karel Dewetter

III.
Hle, tam už Země v noční stín
Hle, tam už Země v noční stín
zarudle svítí z dálky! Jaké však roucho si truchlivé utkala z poslední války?
Ba, všecka je krvavě zardělá, všecka jak ze šarlatu. Bůhví, co věků přeletí, než z hrozných těch svlékne se šatů! Bůhví, co věků přeletí, než strhá cáry ty rudé, než v rouše bílém, jak drůžička na nebi skvíti se bude! Slyš, jaký teď rachot podivný prostoru tišinu ruší! Jako když Zemi v útrobách Kyklopův perlík buší – – 133 Teď duní to jak mocný zvon, tak poplašně, tak temně. Naslouchám – v bouřných těch úderech slyším bít srdce Země... A bije, jakoby v horečce, tak chvatně, tak šíleně prudce. Běda, ó Země – ze svých ran dostala’s tlučení srdce! 134