ZELENÝ VŮZ.

ZELENÝ VŮZ.
Rozkošná byla „Miss Isabell“, v hedvábí, šperků svých třpytu – hluboce dotkla se krásou svou mých vroucích, mladistvých citů. Vlas měla zlatý, modrý zrak, a byla jak proutek tenká, oh, v rouše svém, průsvitně zeleném, byla jak vodní ženka! Kol rtíků pět měla diblíků a deset čertíků v oku, ký,ký div, že tenkrát v lásce té já mnoho měl jsem soků. Však modrá očka krásné „miss“ zdála se mě jen hledat, ať vážkou tančila na laně, či dala se silákem zvedat. 86 Povzbuzen začal jsem posílat verše jí vzletné i prózu, až jednou, ó, štěstí, mne pozvala do zeleného vozu. Útulný měla tam pokojík a plno v něm předivných věcí, obrázků, stužek a památek, a starého papouška v kleci. Tam v květovanou lenošku zasněna usedla si. Já poklek’, hlavu dal jí v klín, a ona mi hladila vlasy. A pak mou hlavu vášnivě přitiskla k ňadrům se dmoucím, a začla mne líbat na čelo rtem, jako plamen žhoucím. A vtiskla mi tak polibků pět, deset – víc – snad dvacet – Oh, sotva,sotva že úst mých se dotekla, já začal jí polibky vracet. 87 A hlava šla mi dokola, tak, jako v kolotoči – jak mlhou zřel jsem nad sebou ty krásné, modré oči... Náhle však ustala v polibcích a postrašena se zdála – Pak zašeptla: „Je zle, my dear – slyším kdes principála!“ V té muž ten byl už na scéně a tiše, bez lomozu, nejkratší cestu mi ukázal ze zeleného vozu – A od té chvíle, krásná „miss“, cesta k vám zarostla mi. A v krátku vůz váš zelený byl kdesi za horami – – 88