Žežulka.

Adolf Heyduk

Žežulka.
Jaro je! Nivy i lada, všecko se mladí, bystřina, panenka mladá, břeh rukou bělostnou hladí. Směje se, žvatlá a zpívá, zář nebes v oku; jonák břeh v tvář se jí dívá tule ji milostně k boku. V blankytu skřivan se koupá, pěje a pěje; les mladý na špičky stoupá, zelená hruď se mu chvěje. V ňadrech mu – cože as nese? žežulka kuká; mladým se srdce třese, a starým zpomínkou puká. 7