U vody.

Adolf Heyduk

U vody.
Den do červánku hlavu shýbal, pták v hnízdo slétal unaven, kraj spal, sen blažený jej líbal, já v dumách hleděl z okna ven, do vody rozčeřených pěn. Roj vzpomínek se vznášel v hlavě, tu ryby zjev se v proudu mih’ a k muškám, letším kolotavě na síťkovaných perutích, svou loupeživou hlavu zdvih’. Tlum celý zmizel z čista jasna, já čekal, přijde-li, leč ten, ač vábila jej chvíle krásná, už nepřišel: byl rozprášen! Já zahrabal jsem se v nový sen. Ty mušky veselé a zdobné, dím, k srdci ukláněje leb, to naše radosti jsou drobné, a dravé ryby zjev a škleb, to denní chléb! 55