Za pluhem.

Za pluhem.
Den májový, zář kolem hlavy, na květů plný luh se snes’, a z jeho ňader pěvců davy výš vznášely se do nebes; hruď stromů protékala míza, hloh pučel již a šípek zvlášť, vlas zlatý rozpouštěla bříza a motýl bral si skvostný plášť. A všecko bylo plno ruchu: jak víno šuměl skalní zdroj, pstruh lapal mušky v teplém vzduchu a z oulu vzlétal včelný roj; pták hnízdo svíjel v kypré sněti a hradby stavěl mravenec, a na píšťalku hrály děti, a srdce bilo v hruď i plec. Nuž, chutě na zázraky zlaté, kde v kráse tone sad i luh, kde poupě páté přes deváté ven tlačí se a hvízdá pluh, kde rackové, jak vojsko v řadě, po brázdách na jarní jdou lov a čety jiřic ku poradě pod doškový se řadí krov. 14 Rád oráče zřím prostřed hati, jenž pevně kráčí za pluhem a řídě koně bez oprati, s ním hovoří, jak se druhem; a slyším, kterak domlouvaje, v před jít ho pobízí a zpět, a těší odpočinkem stáje a vonným senem, samý květ. Rád zřím, jak při zvratu mu hoví a bedliv nadlehčuje plaz, když podmítku a záhon nový má v úhor vybrázditi zas; rád pohlížím, když otku v hrsti zří za stojatým čeříslem a lemeš očisťuje z prsti, by zdatněj’ zasáhla mu v zem. Rád zřím, jak z kleče ruky nedá a hrdě tyčí se jak pán, když těžký hřídel z kolčat zvedá a kácí rozhon, dělí lán, by v konci polodenní tíže spjal ruce svoje, kloně leb, a jako české ondy kníže svůj skromný poobědval chléb. Tu vím, že kleknout bych měl nyní – zrak vlhne mi a chví se hruď – jak vyslancové Libušini, a zvolat: „Nad knížaty buď, ty reku beze lsti a vady, jenž pluhem víc jsi vlasti dal, než veškeré ty pyšné hrady na žulovitých bedrách skal. 15 Vždyť, kdyby nebývalo tebe, čí byl ten úděl luk a niv, čí nad ním blankytné to nebe, čí hvozdův oživený div? Kde byl ten drahý jazyk český a hrdinný i vroucí zpěv, kde města ruch, kde poklid veský, kde bohatýrská otcův krev? Bůh požehnej ti, lide prostý, tvá pole chraň i sad i ves, vždyť tvými pouze letorosty strom národa nám plody nes’; jen z tvojí mozolité dlaně rost’ pomník vědomí a práv – buď šťasten, šťasten svrchovaně, buď blažen na věky a zdráv!zdráv!“ 16