S večera.

S večera.
Rád s večera jdu mezi žity když chudobkami bují mez a křepelice v brázdách skryty v luh rozhazují „pět peněz“; když traviny jsou šťavou syty, a keře jako kytky svity, a v zlaté zoře tone ves! Zřím ptáka, jak se v javor skrývá, a schoulen velký pod lupen mdlým hlasem z polospánku zpívá, co v srdci utkvělo ten den; buk sosně tiše s Bohem kývá a sova lupu žádostivá – stín smrti – táhne z lesa ven! Luh stišil se a niva stměla, v mez dutou skryl se čmelů roj, a hvozdu srna osamělá blíž olšin svěží pije zdroj, ač druhdy, když se pole bělá, tak není bez strachu a smělá, a sova opouští svou chvoj. Skryt v rákos rybník sobě hoví, v něm blankytových nebe desk, vždy čarovný a stále nový hvězd třepotných se kmitá lesk( co sní ten rybník? kdož to poví? co básník z něho k verši loví jest povzdech sítí jen a stesk! 26 S večera. [27] Hle, v jizbu rybákovu blýská svým srpem nebes bledý lhář, kde babička si vnoučkům stýská, již rozrytou jí hladí tvář, až skázkou síň se plní nízká a jak světélka z třasaviska plá z děckých očí plachá zář. A ze zadu-li spánek v taji jim ruce na mdlý tiskne zor a dušičky v sen zapadají jak sykořice v šumný bor, tu myslím: nyní v rajském kraji andílci na housle vám hrají a děti mé jich množí sbor. – 28