Na bojišti lipanském.

Adolf Heyduk

Na bojišti lipanském.
Zhléd’ v zoři lipanské jsem nivy, kde v bitvě Čecha zhubil Čech, mých stesků zdroje náhle živy v žal srdce nutily a vzdech. Zřel sytě prosáklou jsem půdu, již sotva ostrý kroják zmoh’, a za pluhem šel štíhlých údů jak v polosnění selský hoch. I shybl se, vzal hroudu z pole a svalnatou ji rukou stisk’, já viděl jsem, jak v rýhy dole z ní pramen rudé vláhy trysk’. Snad krev; vždyť Češi spali v prsti, jimž rovnost sestrou byla všem; či není všude, každou hrstí vlast česká světcův ostatkem? 36