V lomu.

Adolf Heyduk

V lomu.
Bych nový křišťál přines’ domů, svých papírů jsem složil směs a procházkou jsem kráčel k lomu, jejž v ňadrech skrýval temný les. Jak smutno bylo v skal těch lůně, jak chmurný pracovníkův zjev; stěn vlhkost, štěrk i voda tůně, vše bylo zbarveno jak krev. Zde poledním jsa dařen klidem jed’ dělník chléb svůj po práci, mně zdálo se, že nad tím lidem i skála srdcem krvácí. 43