Vrány.

Adolf Heyduk

Vrány.
Je smutno v horách zimní doby a není cest a není drah, a jako velké, bílé hroby jsou nízké střechy na chatách. Jak vymřelé jsou všecky strany, a stále zamračen je den, a z pláně tíhnou lačné vrány v les za srnem, jenž postřelen. On zrádně raněn oči klopě mře někde v houští temných dřev, vran mladší třebou v sněhu stopě a starší v boku stydlou krev. Smrt horalova druhdy stejna je se srnčí: kol sníh a led, a nad ním krvelačná hejna těch starých i těch mladých běd. 81