Štěbotaly vlaštovice.

Adolf Heyduk

Štěbotaly vlaštovice.
Štěbotaly vlaštovice: „Poleť s námi v jižní kraje!“ „Nelze více, posestřice; mělť jsem už svou dobu máje a své růže do kytice!“ Pěli drozdi: „S četou naší měj se k letu, ruče, chutě!“ „Milí braši, jak jste plaši, mne však střelil osud krutě do srdce a smrt už straší!“ Táhla labuť: „Už se vzmuži, v ráj mě vede touha snivá!“ „Milá druži, kdož mne ztuží? tvář se vraští, zrak se stmívá, a má hruď se stále úží!“ Zapěl v poli skřivan sivý: „Tedy se mnou, starý druhu, v modré nivy; spatříš divy: hvězdný týn a zlatou duhu, k čemu svět ten nedůtklivý?“ 66 „Ano, s tebou, druhu s polí, ne-li já, duch vzletni ptákem, co jen koli duši bolí, tiše přejde pod oblakem v píseň se slunečným zrakem!“ 67