Na stinadlech.

Adolf Heyduk

Na stinadlech.
Polmi vede smutná cesta na stinadla podál města, přes dva věky spí tam v klidu popravený vůdce lidu. Bez rakve spí v půdě prosté, dub na jeho hrobu roste mocné hrudi, silných paží, bohatýrskou je mu stráží. Hrdě, pyšně hlavu nese, nekloní se, nehýbe se, leč když vítr těká plání, lká a vzdychá bez ustání. Tisícerých listů retem s odpraveným mluví kmetem: „Líp-li ti než ondy bylo? U nás nic se nezměnilo! Stále ještě jsme ti staří, již se rvou a již se sváří, kéž raději v krátké době, starý druhu, lehnu k tobě!“ 40