Doslov.

Adolf Heyduk

Doslov.
Žeň toulek mých; květ pestrý slunných chvil! – Zas vracím se, kam píseň má se stulí? hle,veselí i žal jsem v kytku svil, ó kéž byste ji k srdci přivinuli! vždyť má i zkvetlý šípek vonný dech, proč duše stesk by neměl písně míti? jsouť jásot, smích i výkřik, pláč i vzdech, jen časné květy prchavého žití. Kdo v životě jich více natrhal, víc s jinými též sdíleti jich může, já po cestách, co zkvetlo, darem dal, kdo šťastnější, ať stolisté dá růže; ať snese květné divy z končin všech, já blažen umru, mír a radost v tváři, nechť květ můj zvadne vlasti na stupnech, až druh ji slávou ověnčí a září. 118 OBSAH.
Na potulky5 Žežulka7 Sny a modlitby8 Milý den10 Večerní chůze13 Za pluhem14 Oráč (idealisticky)17 Oráč (realisticky)19 Výtka21 V polích22 Jarní otázky24 S večera26 Zázraky29 Madonnna campestris30 Po dešti33 U kříže34 Na bojišti lipanském36 Po slunce západu37 V odpočinku38 Na stinadlech40 Pan učitel41 V lomu43 U ptačího hnízda44 Hromádkář45 U hřbitovní lípy46 Polední klid49 Na polích bělohorských50 U zbraní předků52 U vody55 Břízy na pasece56 V mechu58 Na zvonici60 Chudá ves62 Kvetoucí pohádka65
[119] Štěbotaly vlaštovice66 Na troskách68 Na pohřbu dítěte70 U ďáblovy strouhy na Vltavě71 Návrat73 Dobrou noc75 Studánka v zimě76 Horská chýš77 Vrány81 Jihočeské krajinky Bouře v Pošumaví82 Po bouři83 Rašeliniště84 Chatrč u řeky86 Samota87 Sudoměřská blata88 Vzpomínky Srnky90 Pohřeb92 Přízraky94 Kouzla95 Perspektiva budoucím97 Mezci98 Před obrazem staré Češky Zuzany Černínové100 V české chalupě na výstavišti108 Doslov118
E: až; 2002 [120]