Když jsem kouřil doutník.

Bohdan Kaminský

Když jsem kouřil doutník.
Já nevím proč, však myslím si teď na ty, jež doutník můj v svých suchých rukou hnětly a v továrnách, kam nezapadne světlý paprslek štěstí, ten vzduch jedovatý dýchaly v sebe celé mládí smutné a celý život otrávený morem... Pak přijde smrt a nad ubohým tvorem, zapadlým v bídě, života nit utne. Na prázdné místo vstoupí dítě jiné, tak ubohé, jak bylo ono před ním, – to zmírá dál, list k listu dále vine a tiše klesá po zápase všedním a vše jde dál, jak v životě to bývá... – – – – – – – – – – Obláček dýmu v záři jara splývá. 16