K podobizně básníka v knize veršů.

Bohdan Kaminský

K podobizně básníka v knize veršů.
Chceš cosi říc’, rtem jak by chvělo se ti: „I přes myšlénky nové půjdou davy a věk, jenž v prázdno letí, mít pro ně bude úsměv pohrdavý. Leč myšlénka, ta sama sobě stačí – a ona jest a jednou v kráse prosté i přes váš křik, vy chleba vyznavači, to sémě její v zlaté klasy vzroste.“ Jim stačí to, že jsou. Ty v knihu svoji je’s v posvěcené, lepší chvíli složilsložil, a dojde-li tu k boji, hle to, co snil jsi, co jsi v mukách prožil, tu hlídáš sám. – A chce-li někdo krve, jak otec pro své děti milované tu vlastní čelo k ráně stavíš prvé: – Zde bij! – leč v tam těch za mne mstitel vstane! 34