Za nocí hvězdných.

Bohdan Kaminský

Za nocí hvězdných.
Za nocí hvězdných, za rána i ve dne jde Věčnost dál do nevystihlých cest – a v jásotu i v zoufalosti bědné zem naše před ní malým zrnkem jest. Za nocí hvězdných, když kol ticho vzrůstá, to neví nikdo, nikdo netuší, kde v blouznění se na rtu chvějí ústa, kde očima se dívá do duší, kde vůně vlasů, bílé ňadro mámí, kde každý dech je rozkoš, vůně, ples, kde polibek, stisk ruky sladce známý tě z ňader dívčích vznáší do nebes. Za nocí hvězdných, za rána i ve dne jde Věčnost dál do nevystihlých cest – a v jásotu i v zoufalosti bědné zem naše před ní malým zrnkem jest. Za nocí hvězdných kdo se rozpomíná těch statisíců, kterým poprvé spár zoufalství se dravě v čelo vtíná a chorá srdce drásá do krve, – – 120 kdo vzpomíná si těch, kdo v této chvíli, za nocí hvězdných někde v samotách s výkřikem na rtech do čela si střílí a dolů skáčí s mostů na řekách... Za nocí hvězdných, za rána i ve dne jde Věčnost dál do nevystihlých cest – a v jásotu i v zoufalosti bědné zem naše před ní malým zrnkem jest. 121

Básně v knize Protesty: