Pohodlí.

Pohodlí.
Ó věku svého pravé děti, v jichž tváři tichý úsměv dlí, jak nemá básník záviděti vám vznešeného pohodlí! Ať kolem vás kdo trpí, strádá, vy nevzrušeni jdete dál, ať se životem krutá váda hřmí kolem vás, vám duše žádá jen klidu, jenž váš ideal. Je pohodlí vám pánembohem a pravdu máte, dobře tak, těch litujte, kdo v přeubohém jdou poblouzení naopak. Ó rajský vděku, mísu plnou byť čočovicí plnou mít a tamtam, kde jiní mrou a klnou, jít klidně cestou pohodlnou, jen v každém kroku božský klid. Ó pohodlí – (ach divno, běda, že nepíšem tě s velkým „P“ –) tvůj bájný zjev se v kráse zvedá nad lidí vášně sveřepé. Co k chvále tvojí ještě říci 107 než to, že má tě každý rád, že nechtí už se tebe sříci i nejprvnější výtečníci i poslední ten literát. Ni kritik, který jako datel jen vrchem ťukne do kůry, ni převýborný nakladatel, jenž knihy měří na fůry, ni autor, který jenom tvoří z těch myšlének, jež včera čet’, ni převýborní redaktoři, již pramálo se čtením moří – ba všech by verš můj nespočet’! Ó tajůplná citů akce, jíž skráně rudnou do krve, jíž srdce buší, do redakce když nadšen hoch jde poprvé... a ostýchavě ode dveří zří klidnou, někdy tupou tvář, a člověka, jenž při večeři kabátem jeho duši měří a centimetry honorář... Když hoch ten vzhlédne na vše strany a ten klid božský uvidí, ký div, že myšlénkami štvaný zde prvně z duše závidí, že vyzáblý a hladem tenký zde prvně vážně počítá, u plné mísy, plné sklenky, kam dojít možno bez myšlénky – co on jen bída očitá... 108 Ký div, že se mu v mysli mate, co tušil dřív a co ví teď, ó mého věku Tele zlaté, když tys mu dalo odpověď! Být polonah, jak svatý Ivan, mít myšlénky, však ne co jíst, být pohrdán a věčně pliván – a pak jen klesnout v měkký divan sladkému spánku za kořist... Být genialním, v žití celém však denně lehat o hladu či býti tlustým ředitelem a v bankách správcem pokladů... mít nadšení, však nesmět z bláta a z kalu, prachu křídlem hnout, když duch přec k výši touží, chvátá – či potom s klidem advokáta svůj kupon denně odstřihnout... Ó věku mého Tele zlaté, před nímž svět celý kleče dlí, když nadšení nám srdce mate, ty rozum řiď, ó Pohodlí! Ó nejkrásnější svatých zásad dá tobě každý za dům rád, věc zbytečnou, čest bude střásat a klidně se jak ovce pásat a dividendy tučné brát... 109