Do památníku jednomu ze mnohých.

Do památníku jednomu ze mnohých.
Já tak dlouho v srdci svém vás nosím, na korsu se kořím vaší kráse, – pane hrabě, tykejme si, prosím, upřímněji všechno říci dá se. Vždyť se známe, můžem’ si to říci. Vidíš, hochu, dosti již jsi užil, – jednou také’s přišel k mému strýci, nevím, kolik tenkrát jsi se dlužil... Oh, ty’s mnohý pěkný míval nápad za té krátké životní své dráhy. Moudrost světa záhy’s počal chápat už jak dítě, ano, velmi záhy! Už jak dítě zhýčkané a slabé velkých znal jsi chytré spády všecky, když tě učil prohnaný tvůj abbé k nebi oči kroutit pokrytecky. 126 Viděl-li’s, že hladem žebrák schází, peníz jsi mu v tvrdé dlaně hodil – bylo ovšem, jako psu se hází, leč vždy chvála čekala tě v podíl. A z dítěte brzo’s v chlapce vzrůstal, ještě chloupek nevzpučel ti na rty, a ty stejně chápavým jsi zůstal, když tě lokaj učil hráti v karty. Teď už budeš kavalírem brzy, v Monte Carlu budeš jako doma, mnohou oběť, již si koupíš, drzý, chlipně zlíbašzlíbáš chvícíma se rtoma. BudešBudeš, jak tví slavní předci byli, šťasten, chválen, velik jako oni, kteří sobě život oblíbili s baletkami, fenami a koni. Budeš tropit věci ještě jiné, o kterých se rádo nepovídá, budeš těšit křesťansky, kde kyne hlad a s mladou dcerkou mráz a bída. Budeš hýřit se stejnými druhy, v nocích tajně toulati se kdesi – – co, vždyť papá splatí za tě dluhy a pak věno vzácné baronessy. Vyžilý pak uvážeš se k paní, která byla v ctnostech vychována, a žít jinak nedovede ani, než se modlit do večera z rána. 127 A jí řekli, že je kdesi nouze, že jsou, kteří nemají co ona – a tak za čas, když se nudí pouze, z dlouhé chvíle dobré skutky koná. A tak časem u dobrých i u zlých premovaný hlupák lokaj stane, jak tu pro ty hladové má v uzlích punčochy a šátky uchystané... Ohledne se, jak a co, vám poví, že ten lid se v pláči za vás modlí, a pak častěj’ přijde k chuďasovi, s jehož dcerkou mnohou chvíli prodlí. A pak, jak už ve světě to chodí, za tu vaši mysl bohabojnou, pane hrabě, dědic vám se zrodí a ta – ta tam bude jeho kojnou – A on budebude, jako vy jste býval, vy budete jako předci vaši, on pít bude, jako vy jste píval, strašit budebude, kde stín předků straší. Ovšem víc ni za nocinoci, ni za dne – dělá to teď lepší vychování – cestujících v lese nepřepadne, jako kdysi rytíři a páni... Za to časem po všech jeho pracích, jak to žádá právě běžná moda, v bezúhonně sestřižených fracích deputace diplom jemu podá. 128 Možno, že pak sem tam politicky skrčí syn též vznešená svá záda, ovšem tak jen, jak byl učen vždycky, jak to vůbec postavení žádá. Nebude snad jako vaši otci s Bílé Hory spěchat, jménem božím soudruhům by konfiskoval v noci statky jejich se vším hříšným zbožím. Nebude sic, kde meč nejvíc blýská, za kříž bíti Saraceny vrahy, na Císařské louce leda získá přec snad jednou cenu města Prahy. Bude chválen, ve všem vždy se vyzná, bude člověk rozumu a píle, bezvýrazná jeho podobizna bude v každém obrázkovém díle. Vlastenečtí jejich majitelé půjčovat si budou jeho clichè, jeho čest a slávu, jméno skvělé i své příjmy rozšiřovat tiše. Kabát jeho zaskví se pak zlatem, zhrdne výraz obličeje skrovný. Až pak jednou, rozen diplomatem, lidem zvolen půjde do sněmovny. Potom v sloupcích najatého listu zaskvěje se mnohá z jeho zásad koupenými péry žurnalistů, kteří budou dobré ovce pásat. 129 A tak národ, jehož ctností prvou poslouchat už všecky hňupy ale, kývat jen a nehnout ani brvou, při něm šťasten bude neskonale. Vždyť mít bude v zápase svém všedním v čele muže, jehož vše to baví, muže, který vždycky půjde před ním, napřed aspoň o dvě koňské hlavy. 130