Bůh a člověk.

Bohdan Kaminský

Bůh a člověk.
Bůh: Má duše smutna je a dnes mi toho žel, že jsem, svět utvořiv, den pouze v práci ustal, bych v duši člověka teď věky pohlížel, jak viny tmavý červ v ní na ještěra vzrůstal. Člověk: V svět plný bolesti jsi, bože, hodil nás, že nyní životem jak po hřbitově jdeme, rve nemoc těla nám a nitro naše mráz a našim výčitkám tvé rty vždy byly němé. Básník: V tom víru závratném, kde cíl a účel jest. Tvé oko hněvivé a pohled váš, ten zebe – já vím, kdes v začátku těch dlouhých, dlouhých cest Tys stvořil člověka – a on si stvořil Tebe. 100