Dva motivy.

Bohdan Kaminský

Dva motivy.
Čta v knize básníka, jenž slaví kouzlo žen, jsem v známé aleji šel mlčky roztoužen, když letní podvečer byl nádherný a smavý. Já cítil v duši své to všechno, co jsem čet’, ta vřelá usmání a květů bezpočet v opojných kadeřích té každé dívčí hlavy. Já slyšel zvonit číš a tušil svůdný vděk, na korálovém rtu jak hoří polibek, až duše zachví se tím políbením jedním. ...Co zatím na poli, kde šel jsem v myšlénkáchmyšlénkách, vesničan ke pluhu svou ženu mlčky vpřáh’, jež snědá, ztýraná dál jařmo táhla před ním... 125