Geniům.

Geniům.
Bez koruny a žezla mocní vládci, vy srdcí lidských králi, jste život celý posvětili práci, než skráně laurem vzplály. Vy jdete velcí s nestřísněným čelem a v zlaté struny hráte, byť zmije záští v žití osamělém vás uštkla tisíckráte. A třeba chátra vztekle kolem hýří a skráně krví rudnou a třeba šli jste jako ku pranýři tou cestou žití trudnou; A byť i v bídě, povržení, malí jste šli v těch lidí davy a byť vám všickni zášť či soucit lhali i úsměv pohrdavý: – Vy víte: bouře v prsou vašich dříme – a řeknete: – Co chcete? požárem písní v srdce udeříme a bleskem do tmy kleté. 57 A naše píseň vaše pouta zláme a zboří vaše modly a sítě všech lží vašich potrháme, jež utkali jste podlí. Čím budete nám ve své hrůze němé? Čím nám ty staré rány? – Ze zlatých korun klíče ukujeme v lidskosti zlaté brány. – 58