Ve chvíli smutku...

Bohdan Kaminský

Ve chvíli smutku...
Jak dlouho to ještě trvati můž’, zraněná duše má ptá se, soumrak je nade mnou, večer je už, hlubokým smutkem se hláse. Stíny kol padají, v náručí tmám ztracená cesta se řítí – já výkřik zoufalý na ústech mám a v čele ostrý mráz žití. Ztracené volání umírá v tmách a ta noc kolem je němá a já jen maně si ku srdci sáh’, jež víry, naděje nemá. Na kraji propasti zbloudilý stín stojím a chvěji se mrazem a věčnost rozvírá mámivý klín a stíny padají na zem. Jak dlouho to ještě trvati můž’, zraněná duše má ptá se, soumrak je nade mnou, večer je už, hlubokým smutkem se hláse. 94