Pozdrav Praze.

Herma Pilbauerová

Pozdrav Praze.
Když slunce žárné kol Tvé hrdé hlavy svit aureoly kouzlí, Město Slávy, mé políbení steré k Tobě letí, a náruč otevřena ku objetí. A za večera, v lesku jeho plachém, kdy obetkána’s jako růží nachem, kdy temný azur hvězdný diadém Ti na skráň staví – cítím, v srdci mém že tisíceré touhy pučí květ, by miloval Tě široširý svět. Víť každý z nás, Ty’s démant věčné krásy leč kdy Tě kouzlem vroubí nebesa, tu oku, které zří Tě, vlhnou řasy, a srdce, z kamene byť – zaplesá. [9]