Hvězdy.

Herma Pilbauerová

Hvězdy.
Večer byl tichý jako sen, na nebi bděly hvězdy jen, plály v tom bájném safiru, v ohromném, dálném vesmíru. Velebně bral se zlatý vůz odvěkou cestou, – sirius jiskřil jak čarný drahokam. Celé to nebe zářný klam. Kratičká cesta ze zlata – ale kdy jitro přichvátá, pohasne snivý hvězdný svět, jako když sprchne stromů květ. Hvězdy – to lidských tužeb svit. Všecky, ach všecky chtějí žít! Zářivé vzejdou v duši tvou – teskně – jak hvězdy jitrem mrou. 70