Píseň.

Herma Pilbauerová

Píseň.
Přilétlo jaro hravé a smavé v průvodu ptáčat, s náručí květů, úsměv mu hraje na růžném retu, probouzí v kraji radosti pravé. Přilétlo jaro ve zlata svitu, naselo písní v luhy a háje; v potoku bystrém zurčí to, hraje, plno v něm perel, plničko třpytu. Také juž jásá malý můj přítel, zpěváček kos, toť virtuos pravý, pod okny u nás denně se staví, dobře zná, jeho písně kdo ctitel. Z večera, klid kdy k zemi se kloní, tu jeho píseň k obloze letí, jásavé trylky její jsou děti. Slyším jen píseň – toužím jen po ní. 37 Těžko ji líčit. Tolik v ní touhy, tolik v ní něhy, radosti, vznětu, jaro v ní úsměv posýlá světu – tiskne jí zemi polibek dlouhý. Zpívej, ó zpívej, zobáčku zlatý, jásavé, svěží ty svoje písně, zvuky ty čarné bez žalu tísně – – a naše žaly pomoz nám sváti! 38