Hudba.

Hudba.
Ó hudbo mocná, velká, nesmrtelná, ty bez hranic a mezí krásy zdroji, ó slavíku ty s orlím rozmachem, duch v ráje letí na peruti tvojí. Ó řeči beze slov, však této větší, ty noci žalné hvězdo, záře ranní, tvůj hlas i srdce z žuly budí k tluku, tvůj jas i slzu mění v pousmání. Ty kouzlo svaté, kouzlo všemohoucí, ke skále pusté, Orfeus kde zpíval, jsi stromů květ a zeleň přivábila, i srdce skal tvůj ručej rozechvíval. Vše: lásky něhu, však i bouře blesky ty rodit znáš, a v matné, mrtvé paže zas obří sílu voláš, ducha k slávě; jen v před, jen dál, tvých křídel rozmach káže. – *** Žij, hudbo česká, věcně v srdcích našich! Tvá duše – píseň bouřná – píseň snivá – 72 výš vzlétni, výš, až v modro zlatých hvězd - a sluncem buď, jež v dol se pousmívá. Tvá něha poklid vlíbej v naše líce, tvůj blesk nám rozněť v hrudi v sebe víru, a z říše svojí bez hranic a mezí nám hymnem slávy zni a hymnem míru! 73