Co život dal.

Co život dal. (Věnováno E. T.)
Své dary různé různě život – vládce – nám v cestu světem chladnou rukou seje: tu trní, hloží, na němž krok se chvěje, a onde růže, co tak dýší sladce. Co Tobě vzrostlo? Čarné lásky květy! Jich kouzlo duši tolik blaha tvoří, co jasných hvězd na dálném nebi boří – snad planou láskou i ty zářné světy. Ó, dýchej jen tu opojnou jich vůni a líbej je, ty lásky květy smavé, je v srdci kryj, ať časů proudy dravé je neurvou a nezničí v své tůni. Věz, třeba lstivé zloby trny zrádné Tvých kroků rudou krví zbarví stopy, jak duše Tvá se v lásky květy stopí, vše strasti zblednou – jako hvězdy za dne. 54 Věz, třeba s očí slzy žalem vzňaté Ti skanou v duši, ohněm nitro pálí, v těch květů žáru zmizí Tvoje žaly,žaly jak perly rosné v slunce záři zlaté. Ó kryj je v srdci, lásky květy čarné, a dýchej jen tu opojnou jich vůni, je chraň si, chraň! Ve světa bezdné tůni jich vzkříšení, ó věz, by bylo marné. A bez nich život? Temnou nocí vezdy, jež marně hledá v chmurách – svoje hvězdy. 55