Do památníku.

Herma Pilbauerová

Do památníku. (Věnováno F. W.)
Je láska slunce zářivé, v ní život životem, v ní poupě v růži rozpučí, a luh – ten květů stem. Však večer hasne slunce svit a v žití lásky žár. Na nebi vzejde luny jas... to přátelství je dar. Má blaha na sta slunný den, i večer štěstí své, po žáru dne si vzpomínky – ty zlaté hvězdy zve. Chce země slunce zářivé, chce snivou lunu svou. A duše? – Vroucí lásky jas i něhu přátelskou. Ba často, den co nemůž’ dát, noc vykouzlí ti snem. – Věř, velké štěstí nebe dá ti věrným přítelem. 89