Orlík.

Herma Pilbauerová

Orlík.
Jak labuť bílá na vlnách se nese, tak v bujné zeleni se stápíš snivě, a v rozčeřené vlny Vltaviny tvůj obraz čarný zírá tiše, tklivě. Ne, nejsi labutí, jsi víla z báje, jak zjevení se v svoje lesy díváš, a vonné lípy, staleté jich duby ty s výše své jak poklady si hlídáš. Ne, ani vílou nejsi temných lesů, ty’s orel hrdý, pyšný pod oblaky, tak vysoko jsi rozpjal peruť bílou, že v slunce záři tonou tvoje zraky. Ty jako myšlénka jsi velká, smělá, jež vzlétá nejvýš nade rmuty světa a k nebi spěje – s hvězdami se snoubí... Kéž v tobě na sta vzejde jich a zkvétá! 27