Matčino políbení.

Herma Pilbauerová

Matčino políbení.
Ty sladké, vroucí matky políbení, nic v světě širém tobě rovno není, jen ve tvém dechu pučí štěstí květy, jen tvůj dech rodí věčné lásky vzněty. Kdy usmívá se děcko blaženěji, kdy štěstím větším očka se mu stkvějí, než matička kdy políbení žhoucí mu tiskne na rty drobné v touze vroucí! – A mine dětství. Život volá v spěchu: dnes úsměvem – a zítra v bouře dechu, dnes růží květy hlavy kol Ti sklání – a zítra trnem bolu srdce raní. Ne pravé štěstí jest, co život skytá, to hvězda jen, jež hasne, sotva svítá, ne pravá láska ta, již rodí žití, to hvězdy zář – ta nehřeje – jen svítí. 62 To dá ti svět! – Však nermuť duše svojí, vždyť kouzlo jest, jež všecky žaly zhojí. Jdi, matička kdy k srdci přitiskne tě, pak co ti po všem, co ti po všem v světě! Zas děckem budeš s tváří usměvavou, jež k matce vztahuje svou ručku hravou, to zlaté srdce všechen stesk ti zkrátí a polibkem Ti šťastnou mladost vrátí. Ó vřelé, vroucí matky políbení, nic v světě celém tobě rovno není! Vždyť, koho matky rtové nelíbali, ti štěstí ani lásky nepoznali! 63