Petřín.

Herma Pilbauerová

Petřín.
Hrdý, krásný v dol se dívá. Šumné roucho tisícerým záhybem mu údy halí. Protkalo je kouzlem sterým, zelení a vůni květů samo jaro v smavém letu. Král náš Karel rukou lásky korunu mu na skráň vstavil, korunu to smilování, kterou lid svůj bídy zbavil. Zeleň laurem oplétá ji, slunce zářné – zlato dá jí. Čilých ptáčat píseň smavá usedá mu v řasy šatu, u noh jeho sladký ševel Vltavy mu šepce v chvatu: „Věčně pni své hrdé témě k nebi, chraň tu Karla plémě!" 10 Dumá Petřín. Vůně květů sny mu spřádá s písní ptačí, a na nebe moři siném koruna se hrdá zračí – sluncem lásky vykouzlena, sluncem nebe ozářena. 11