Na prahu zimy.

Herma Pilbauerová

Na prahu zimy.
Ještě podzim v pestrém šatě ztichlým lesem, sadem spěje, a již v jeho zlatou kadeř zima bílé sněhy seje. V zeleni, co ještě zbyla ze smavého léta doby, bělá se to jako z jara, kdy ji na sta květů zdobí. Teskní stromy, vzpomínají... O poupatech, písni ptačí zdá se jim v tom bílém šatě – – – Neúprosně zima kráčí. 43